Monografie se zabývá tou částí trestního řízení, v níž soud rozhoduje o soukromoprávních nárocích poškozeného, které vznikly v souvislosti s trestným činem. Význam adhezního řízení spočívá v tom, že poškozený se touto cestou může vyhnout časově, finančně i procesně náročnějšímu civilnímu řízení. Institut adhezního řízení vyvolává řadu specifických otázek, neboť trestní soud rozhoduje o soukromoprávních nárocích poškozeného podle mimotrestních hmotněprávních předpisů (zejména občanského práva), avšak procesní formou trestního řízení. První část monografie popisuje, analyzuje a hodnotí adhezní řízení podle trestního řádu. Autorka provádí rozbor subjektů, předmětu a průběhu adhezního řízení včetně opravných prostředků a zvláštních způsobů řízení (řízení před samosoudcem, řízení o dohodě o vině a trestu). Další dvě části se věnují institutu poškozeného a adhezního řízení v německém a švýcarském právu. Obě komparativní části obsahují výklad o poškozeném, jeho procesních právech v trestním řízení a průběhu adhezního řízení. V návaznosti na analýzu adhezního řízení podle platného práva, jakož i na srovnání se zahraničními vzory jsou v závěru předloženy návrhy de lege ferenda, které mohou být využity při plánované rekodifikaci českého trestního práva procesního.
