Edice obsahuje odbornou i přátelskou korespondenci adresovanou Bohuslavu Havránkovi, přednímu lingvistovi 20. století. Zahrnuje období od roku 1924 do roku 1977. Její hlavní část spadá do čtyřicátých a padesátých let 20. století z pera trojice význačných vědců: Františka Trávníčka, Vladimíra Šmilauera a Bohuslava Havránka (jim úspěšně sekunduje lexikograf Alois Získal). Jejich práce, zájmy i osudy se v listech protínají a po válce vyhrocují; tvoří zajímavou i objevnou část celé korespondence a dokumentují, někdy i bouřlivě a bojovně, vývoj české lingvistiky v soudobých měnících se politických poměrech. Druhým tematickým okruhem korespondence jsou pak listy Havránkových žáků: Miloše Dokulila, Karla Horálka, Františka Kopečného a Oldřicha Králíka; jsou zaměřeny individuálněji, a i když zachycují řadu momentů reagujících na společenské události, dotýkají se převážně vědecké práce, často v souvislosti s konzultací či prosbou o pomoc při řešení problémů osobního i profesního charakteru. Kniha vychází k 100. výročí založení Pražského lingvistického kroužku.
