Ve své kritické eseji AI umění. Strojové vize a pokřivené sny (2020) zkoumá Joanna Zylinska možnosti i limity strojové kreativity v současném umění. S humorem, ironií a filosofickou erudicí propojuje oblasti umění, médií a technologií a zpochybňuje zažité binarity mezi člověkem a strojem, inteligencí a programem, estetikou a etikou. Publikace není technofobní ani nekriticky technofilní - nabízí komplexní pohled na fenomén umělé inteligence jako kulturní i politické události. Autorka se ptá, jaký smysl má umění ve věku algoritmů, kdo je jeho adresátem a co se skrývá za módním označením "AI art". Text oscilující mezi manifestem, výzkumnou zprávou a spekulativní esejí je cenným příspěvkem k mezioborové diskusi na pomezí filosofie, mediální teorie a vizuální kultury. Překlad z angličtiny Ivan Adamovič. Grafika Kateřina Šuterová.
