Z pohledu samotných Řeků byly sportovní soutěže tím, co činí Helléna Hellénem. Roubineauův souvislý výklad umožňuje docenit tuto jejich sebeinterpretaci s plnou vahou a pochopit její provázanost s jinými a dnes známějšími helénskými pojítky, především s tradováním Homéra a s řeckým náboženstvím. Zvláštní byl již sám fenomén soutěže: úcty se dostávalo pouze a výhradně vítězům, těm, kteří zazářili jakožto v danou chvíli nejlepší z lidí a oslnili veřejnost svými schopnostmi. Součástí toho je výslovný vztah k tělu - a to obnaženému - v jeho schopnostech, jeho tvárnosti a jeho kráse. A třetím zásadním aspektem je vyhraněné pojetí výcviku (askésis) ke skvělosti: špičkový atlet trénuje, odlišně se stravuje a je sexuálně zdrženlivý proto, aby vynikl - tedy z vlastní vůle a vlastního odhodlání, nikoli například proto, aby posloužil panovníkovi -, čímž z celého svého života činí projekt upjatý k naději na úspěch a současně pod hrozbou zdrcujícího neúspěchu.
