Kdyby nebyl Azilo Bazileus králem, říkalo by se mu všelijak. Vzteklý mrňous. Mrňavý vztekloun. Že ale králem je, říká se mu král. A takový král se pořád jenom vzteká, poroučí, vymýšlí si a rozdává kruté tresty. Nechají si to jeho poddaní líbit? Budou tiše trpět, nebo se králi postaví? Příběh umíněného Azila nám připomíná, že královská koruna možná znamená právo poroučet, ale svému nositeli moudrost -- rys skutečných králů -- nenadělí. Snad si na Azila začínající čtenáři vzpomenou, až budou sami někoho vést a něčemu velet, a přijmou svoji roli s pokorou, aby nakonec sami nebyli všem pro smích.
