Poetika autora, píšícího poezii už od konce šedesátých let, se za ta léta výrazně proměnila. Jeho nejnovější sbírka přináší zjednodušení výrazu, rytmu, metaforiky a dalších básnických prostředků. Žánrově obsahuje vzpomínkovou lyriku, lyriku reflexivní a filozofující, reminiscence na kovidovou epidemii a konečně básně kosmických vizí. Její název je inspirován obdivnými slovy Kryštofa Kolumba o krajině v ústí Orinoka, již považoval za nejkrásnější na světě. Sbírka jako celek je metaforou stáří, jež autor sice nevnímá jako nejkrásnější, ale rozhodně se nebrání tomu, aby ho označil za krásnou životní etapu.
