Bohuslav Ondráček (1932-1998) byl významným skladatelem české populární hudby před rokem 1989. Vynikal nejen jako tvůrce, ale také jako aranžér, organizátor ("manažer se tehdy nesmělo říkat"), první český hudební producent i nadaný "talent scout", který objevil a umělecky vychoval Václava Neckáře a Martu Kubišovou. Ačkoliv Ondráčkova kariéra překlenovala několik desetiletí, mnozí si jej spojují zejména se "zlatými" šedesátými léty, kdy se z "osvětáře" a kapelníka regionálních divadel malých forem stal mezinárodně úspěšný skladatel, jedna z ústředních postav československé hudební scény a iniciátor reforem tuzemského hudebního průmyslu. Tato monografie sleduje Ondráčkovu uměleckou dráhu v období padesátých až devadesátých let 20. století. Tu zasazuje do širších kontextů dějin české populární hudby dané doby, ať už jde o institucionální předpoklady, stylově-žánrové trendy, jejich společenskou recepci nebo kulturní politiku.
