Krátká próza z konce třicátých let, jež završuje ruské období Nabokovovy tvůrčí dráhy a řadu let byla pokládána za nenávratně ztracenou, si získala věhlas především jako text vzniklý z impulsu, jímž jeho autorem „poprvé chvějivě projelo“ téma pozdější slavné Lolity. Bezejmenný hrdina Čaroděje, vydaného poprvé z Nabokovovy pozůstalosti až v polovině osmdesátých let, sdílí osudovou obsesi svého následovníka Humberta Humberta a podobným způsobem se i zmocňuje předmětu své touhy; na omezené ploše povídky jej však na rozdíl od široce se rozbíhající látky románu Nabokov vede přímočařejším způsobem od prvního okouzlení dětským půvabem jeho oběti až k vyvrcholení jeho promyšleného ďábelského plánu.
