Byl naturalismus „žumpou hnusu“, či moderním experimentem? A co ten český? br br Naturalismus vzbudil na konci devatenáctého a počátkem následujícího století vlnu bouřlivých diskusí. Napříč evropskou kulturou byl radikálně odmítán, a zároveň neodolatelně přitahoval čtenáře, nakladatele i podstatnou část spisovatelů. Jaká byla jeho pozice a podoba v české literatuře? Omezoval se jen na několik málo jmen, která si dnes s naturalismem spojujeme, nebo měl širší dosah a vnitřně rozmanitější povahu? Byl pouze odlitkem Zolovy teorie a románů, nebo se k tomuto ideálnímu prototypu vztahoval složitěji, ba mnohotvárně? Přinášel čtenáři jen senzační motivy krajní ošklivosti a hnusu, nebo byl podnětným moderním experimentem? Co český naturalismus vypovídá o pozici naší literatury v evropském kontextu, třeba v porovnání s Francií, Německem, Skandinávií, ale třeba i se Slovenskem? Jaký podnět i metodologický problém naturalismus představuje pro literární historii? br br Publikace je výsledkem dlouholeté spolupráce literárních historiků a specialistů na divadlo i drama z univerzit i výzkumných institucí v Českých Budějovicích, Praze, Brně, Olomouci a Liberci. Navazuje na řadu knih, vydaných v Hostu a věnovaných českému klasicismu, romantismu a parnasismu.
