V létě 1914 vstupovala rakousko-uherská armáda do války naplněná optimismem. V nových uniformách a s kapelami, které vyhrávaly Zachovej nám, Hospodine či Radeckého marš, ovšem ozývaly se i melodie velkoněmecké. Po čtyřech letech válčení však Rakousko-Uhersko z mapy Evropy zmizelo. Změnila se přitom i česká politika. Na počátku války nebyla v českých zemích významnější politická strana, která by se programově zasazovala o samostatný stát. Teprve zvýšený tlak militaristických kruhů, který zbortil demokratické instituce v rakouské části monarchie, a sbližování Rakouska s prušáckým Německem přivedly českou politickou reprezentaci (domácí i exilovou) na cestu k samostatnosti.Čeští zástupci odmítli nesmělé pokusy císaře Karla na federalizaci Rakouska a prostřednictvím skupiny kolem T. G. Masaryka, jež organizovala československé legie, získali podporu dohodových státníků. Na konci října 1918, ve chvílích, kdy „stát československý vstoupil v život“, už zase vyhrávaly v ulicích kapely: namísto rakouských vojenských pochodů zněly melodie Františka Kmocha.PhDr. Miloslav Martínek, CSc. (* 1943)Vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení základní vojenské služby nastoupil v roce 1966 jako správce historických sbírek Poštovního muzea a o čtyři roky později se stal odborným (od roku 1977 vědeckým) pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde také získal hodnost kandidáta historických věd.Od roku 1983 pracoval jako redaktor ve Vydavatelství Rudé právo a od dubna 1990 až do odchodu do důchodu v roce 2008 působil v deníku (Rudé) Právo. Z té doby pocházejí stovky historicky laděných statí, zprávy a recenze především z oblasti kultury. Původně připravoval hesla pro encyklopedická díla z oblasti sportu a po roce 1989 z mezinárodní politiky, jimiž přispěl do knih Kdo je kdo ve světové politice (1993), Kdo byl kdo: Naši cestovatelé a geografové (spoluautor Jiří Martínek, 1997), Kdo byl kdo: Světoví cestovatelé a mořeplavci (spoluautor Jiří Martínek, 2003), Čeští cestovatelé a mořeplavci (spoluautor Jiří Martínek, 2006). Pro edici Magnetka připravil knihy Krvavá cesta k Sarajevu (2009) a Velké polární výpravy (2011). Několik let působil na katedře politologie VŠE. Své přednášky shrnul v knize Česká politika 1848–1918, kterou vydal společně s prof. Janem Ratajem (2015). Dlouhá léta působil v revui Přísně tajné! coby šéfredaktor. V květnu 2018 obdržel Cenu Miroslava Ivanova za celoživotní dílo v oblasti literatury faktu.
