Cestou poslednímu

<p>Josef Šafařík podává zamyšlení nad situací člověka, společnosti a kultury v období, jež prohlásilo Boha za mrtvého, ale je stále poznamenáno smrtí člověka na kříži. Šafařík spatřuje smysl této události v tom, že Ježíš, který měl na Golgotě proti sobě veškerou myslitelnou moc, dokázal svým činem proměnit smrt–ortel ve smrt–apel, ve výzvu, jež proti neustále rostoucí moci prosazuje svobodně jednající osobnost. Ve světě posedlém mocí zní Šafaříkův hlas varovně, ale také pevně. Původností svého poselství i tvaru znamená Cestou k poslednímu titul, jaký nemá obdobu v české kultuře posledních desetiletí. </p>