Období druhé republiky začíná dnem 1. října 1938, vzápětí po přijetí mnichovské dohody. Pro její vnitropolitický vývoj bylo příznačné potlačování činnosti a postupná likvidace ústavních a samosprávných orgánů, cenzura tisku a omezení spolčovacího práva. Před římskokatolickou církví stál nelehký úkol vypořádat se po pastorační a správní stránce s odtržením těch částí diecézí, kde většinu tvořilo obyvatelstvo německé národnosti. Církev se dokázala jako první orientovat v obtížné mezinárodní a vnitrostátní situaci. Je historicky doložitelné, že když je český národ ve složité situaci, ze které není zdánlivě východiska, orientuje se na základní křesťanské ideály. Na základě a za pomoci víry a příkladu národních světců se dokáže vypořádat s jakoukoli totalitou. Řada duchovních hájila tehdy nekompromisně české národní zájmy, neváhala se později vystavit nacistické perzekuci a přinést na oltář víry a vlasti oběť nejvyšší. Sborník příspěvků přednesených na vědeckém semináři „Církev a druhá republika“ přináší řadu informací o složitém období české historie, které dosud zůstávalo na okraji zájmu badatelů.
