Kniha se věnuje dětem a dospívajícím, kteří vyrůstali na moravském panství Slavkov u Brna ve druhé polovině 18. století. Díky výjimečně dochovaným historickým pramenům se autorce podařilo zrekonstruovat velmi pestré osudy mladých lidí z poddanských rodin. Jejich životní dráha bývala často spojena s čelední službou, v níž strávili zpravidla několik let, než si založili vlastní rodinu. Chlapci měli oproti dívkám i další možnosti uplatnění, mohli se zařadit do armády nebo jít do učení na řemeslo, případně i studovat, a mnohdy tak pobývali daleko od rodného města či vesnice. Druhá polovina 18. století byla navíc obdobím důležitých osvícenských reforem, z nichž zvláště významné bylo zavedení povinné školní docházky a zrušení nevolnictví. Autorka ukazuje, že přijatá zákonná opatření obvykle neměla okamžitý dopad, ale spíše vedla k postupným proměnám v životě poddaných.
