V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnamijeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetickýtvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvujíje odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky,hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež jezároveň krajinou ducha. Myšlenkové souvislosti, které je uNietzschových básní třeba respektovat, při překládání ještěznesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, ježinspirovala autora. Dvojjazyčné vydání však dovoluje čtenáři vrátitbáseň do prostředí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnounedostačivost překladu.
