U D. Ž. Bora je hermetismus tím, co v jednom rozhovoru nazval „způsobem života“. Cit pro výrazovou ekonomii, odpor k slovní mlhovině a snaha dosáhnout maximální sdělovací intenzity se pojí s ironií nebo groteskním posunutím či převrácením významů. Vznikají tak básně, které přesně zasahují cíl. V nabízeném prostoru veršů je stále mnoho světel, ale i masek — a hlavně víc až divně pimprlového prostoru / neprostoru, kde se děje vše podstatné. Vyvažoval slova až do jejich nádherné a hlavně absolutní rovnováhy, aby promluvila najednou a pokud možno přesně. Aby byla rovná pro daný okamžik…
