Takzvaná "krátká báseň" - transformující západní tradici epigramu a aforismu s východní cestou haiku, koanu - se u autora objevuje už v jeho druhotině K svému (1999). Nyní, v desáté sbírce, se tajemství její dostředivosti otevírá vědomě. Co terceto, monostich, dvojverší či ojediněle verše čtyři (nikoliv však kvarteto) - to forma ustalující se jen pro tu určitou přicházející báseň, ve smyslu monotypu. Vtisk slabiky, přesahu, citu, chvění či prosby slova, jeho vnitřního obrazu, ticha "...ve stavu / vztahu".
