Dům prázdnoty

<p></p><p> Nejsložitější dobrodružství dostihne písaře Argonanta po patnácti letech od začátku jeho působení, popsaného v románu Sedm ryb (Beletris, 2014).</p> <p> Argonanta provází jeho žena Judita, která má v tomto příběhu tu nejnebezpečnější a vlastně úplně hlavní roli. Jejich putování vede pouze mezi Prahou a okolím Litoměřic, přesto se jim podaří odhalit překvapivá tajemství vlastních životů i několika předchozích staletí dějin.</p> <p> Svět rytířů, draků, hradů a erbovních znamení i jejich skrytého významu tu ožívá v úplně největším rozsahu. Příběh tentokrát nebyl určen pro vyprávění přátelům, jako v jiných případech, ale měl zůstat pouze tajemstvím v rodině. Navzdory tomu se dostal po mnoha staletích do svazku lidového čtení, označovaného jako „Kostelecký rukopis“, nalezeného při návratu písemností zpět do stvolíneckého zámku ze státního archivu po povodních 2002.</p> <p> Přes složitou cestu od Argonantova soukromého latinského rukopisu ke dnešní knize se domníváme, že některé typické zvláštnosti Argonantova středověkého stylu, opakující se i v jeho jiných příbězích, se zachovat podařilo. Působí podobně zneklidňujícím dojmem jako odkazy na kroniky, místa a osoby, u kterých si lze ověřit, že jsou skutečné, navzdory jejich zdánlivé fantastičnosti. Překvapený čtenář takto může objevit i samotný Dům prázdnoty.</p>