Kniha Environmentální filosofie a rizika antropocénu je systematickou analýzou široké problematiky spojené s utvářením nového myšlenkového celku v oblasti environmentálních humanitních věd, kterou tvoří environmentální filosofie. Ve srovnání se zahraničím není česká literatura věnovaná těmto otázkám nejbohatší. Účelem knihy je tudíž mimo jiné zaplnění mezer ve formování předmětu, metod a cílů environmentální filosofie tak, aby mohla fungovat jako metodologický základ environmentálních humanitních věd. Důraz je položen na relativně podrobný průzkum metodických vodítek pro konstituování environmentální filosofie, především na antropocentrismus, posthumanismus a transhumanismus, udržitelnost, spravedlnost, nerůst, odolnost, spotřebu, politickou ekologii, postkolonialismus, sympoiesis a demokracii. V polemické závěrečné části se diskutují otevřené otázky antropocénu s ohledem na metafyziku, politickou ekonomii a technologie.
