Bezpečnost je dnes slovem nebývale skloňovaným - v médiích, politických proslovech a programech. A právě bezpečnost/Bezpečnost ve spojitosti s filmem a historií je také tématem nového, devátého dílu knižní řady Film a dějiny. Obsah knihy je členěn do dvou hlavních oddílů. Zatímco první se zaměřuje na strategie, kterými se bezpečnostní resorty v letech 1948-1989 snažily aktivně ovlivňovat a ovládat kinematografii, využívat nejen film, ale posléze i televizi ve svůj prospěch, druhý se zabývá samotnými filmovými a televizními obrazy komunistické Bezpečnosti. První oddíl začíná historickým výkladem o Sboru národní bezpečnosti, dále představuje ministerstvo vnitra jako filmového producenta a jeho pracovníky jako konzultanty a spolutvůrce v oblasti tematické filmové a televizní tvorby. Druhý oddíl se na úvod pokouší zprostředkovat něco ze šíře aspektů, kterou se téma bezpečnosti a filmu vyznačuje, včetně působení hraného filmu v oblasti "zdraví a bezpečí nového člověka", následně sonduje filmovou tvorbu "našeho vzoru" - Sovětského svazu, tedy jednak filmy o milici představující alternativu detektivního žánru a jednak filmy nastiňující roli "dobrodružného" žánru tamtéž. Hlavně se však oddíl věnuje ve dvou částech československé tvorbě. První část se zaměřuje na filmové reprezentace příslušníků StB, druhá na zobrazení kriminalistů, členů VB a jiných postav kriminálního žánru.
