<p>Petr Maděra (1970) nepřetržitě pracuje na snímání reality, koutů se starými šňůrami, prachu, skel domovních dveří, dna záchodové mísy, dna hrnce: to všechno je potřeba odebrat, rozkreslit, opatřit štítkem, podrobit pokusu, nastínit paralely a tak – svět je laborka a básník manický laborant, neví, že je štědrý den, neví, kdy skončit, nedělá tečku.</p>
