Vznik novodobých národních společenství je jednou z klíčových součástí procesu evropské modernizace v „dlouhém“ 19. století. Vedle industrializace, růstu mobility a komunikace, demografického růstu a jiných jevů se tak podílel na vytváření moderní společnosti. K jeho průvodním jevům a důsledkům patřilo vytváření národních kultur, vznik národních států i projevy nacionální nesnášenlivosti. Předkládaná práce usiluje o přehledné shrnutí tohoto procesu, o postižení jeho nejzákladnějších problémů a souvislostí v evropském rámci. Národní hnutí a vznik moderních národů je zde zasazen do kontextu vývoje historických forem a alernativních možností kolektivních identit. Pozornost je věnována vztahu národního vědomí a jiných forem skupinové příslušnosti, historickým předpokladům vzniku národních hnutí i významu historické tradice.
