Publikace přináší devatenáct studií, v nichž autor analyzoval problémy moderní české a částečně též světové historiografie v širokém časovém záběru od počátku 19. až na práh 21. století. V netradičním osvětlení i kontextech se tak objevují významné osobnosti českého dějepisectví (František Palacký, Václav Vladivoj Tomek, Zikmund Winter, Jaroslav Goll, Zdeněk Nejedlý, Josef Macek), pozornosti neunikly ani cesty, na něž vědecká historiografie a školní dějepis vkročily po listopadu 1989. Nově přepracované a doplněné stati rámují úvahy kriticky se vyrovnávající s postmoderní výzvou, zvláště dílem Haydena Whitea.
