Jednu z posledních velkých knih Umberta Eca můžeme číst jako dobrodružné, zároveň však i velmi analytické zkoumání hledačů dokonalého jazyka od raného středověku po 18. století. Jazyk zde ale nevystu puje pouze jako komunikační prostředek, nýbrž i jako labyrint pojmů, alegorií a metafor, jež postupem doby ztrácely svoji všeobecnou srozumitelnost. Ve středověku byl za dokonalý jazyk pokládán jazyk, resp. jazyky (hebrejština, řečtina a latina) Bible. V raném novověku se začaly objevovat první pokusy o stvoření nového dokonalého jazyka. Tento umělý jazyk neměl jazyk Bible nahradit. Měl lidem poskytnout možnost, aby si plně rozuměli navzájem, což bylo považováno za jednu z cest k nastolení nové harmonie.
