Tato kniha se zaměřuje na druhou polovinu života a díla německého básníka Friedricha Hölderlina (1770-1843). V centru jejího zájmu stojí texty, které básník psal od svého propuštění z kliniky r. 1807, a to primárně texty básnické, kterým se nejčastěji říká "nejpozdější", "poslední" nebo "věžové". Tato tvorba byla dlouho opomíjena nebo zavrhována jako bezcenné plody básníkova šílenství, avšak v posledních desetiletích si vydobyla novou pozornost. Kniha vedle představení básníkova života ve věži a projevů jeho nemoci nabízí přehled recepce Hölderlinova věžového díla za jeho života i po jeho smrti až do současnosti a podrobný rozbor věžové poetiky a jejích hlavních charakterizačních prvků. Předkládaná studie představuje jakýsi úvod k edici, českému uměleckému překladu a literárněvědnému komentáři dochovaných věžových básní, které budou prezentovány ve druhém svazku.
