Přišla jsem o všechny smysly, říká v závěru románu jedna z hlavních postav. Ale strach nemám. Román je vyprávěn ústy tří, generačně odlišných žen, jejichž osudy se proplétají v civilní i citové rovině. Jakuba trpí vzácným onemocněním, které jí brání pamatovat si lidské tváře, Marie je svázána s domem, v němž ožívají mrtví, a Aniele se jako zázrakem podařilo zastavit čas. Žádná z žen nenachází pokoj. Jsou silně spojeny se svými předky, jejich vzpomínkami se znovu probouzí minulost, osudy matek a pramatek, věčné osudy bojovnic, opatrovatelek a těch, které loví - nebo jsou loveny. Realita a sen jsou vzájemně prostoupeny. Nic není jisté, skutečnost se neustále mění. Román je možné číst různými způsoby, vstoupit do vrstvy dějové, nebo se nechat inspirovat jeho snovou linkou. Především je však nutné vnímat ho jako podobenství, zviditelnění archetypu ženy.
