Autor z části humornou a z části popisnou formou ukazuje čtenáři svou „Horskou dráhu života“, která jej střídavě vyvážela v jeho kariéře nahoru a pak zase padal dolů jako na skutečné horské dráze. To vše se mohlo odehrát jen v těch zvláštních a neopakovatelných letech od roku 1988 do roku 1992. V těchto letech se tisíce lidí loučily se svými „teplými místečky“ a většinou neradi uvolňovali místa novým, kteří je na nich střídali. Pro dnešní generaci mladých lidí jsou už ta léta jen historií. Proto se k ní vracím, abych ji pamětníkům připomněl a těm mladým ukázal nesmírný význam té doby i pro jejich životy v té kladné a třeba i záporné roli.
