Osho pokračuje v sérii promluv na různá ucelená témata. V knize mluví o tom, co je to opravdová inteligence. Výrazně a varovně ji odlišuje od intelektuality, a tedy od naučeného, netvořivého způsobu myšlení. Věnuje se i širšímu pojmu mysli, proti níž staví takzvanou ne-mysl - stav, kterého člověk dosahuje při meditaci. Inteligence je v jeho podání výzvou, jak bděle, svěže a svobodně reagovat na požadavky okamžiku co nejvhodnějším způsobem - takovým, jenž podporuje skutečný život.
