Monografie na základě analýzy a interpretace Tertuliánova spisu Apologeticum (2. stol.) sleduje změny v sebepojetí křesťanství, k nimž docházelo v dialogu s pozdně antickou latinskou kulturou a správními strukturami Římské říše. Klíčovou roli v tomto procesu sehrál pojem religio, který od druhého století proniká do jazyka křesťanské teologie a právě v Tertuliánově díle je poprvé vztažen na křesťanství. To přestává být prezentováno v prvé řadě jako cesta (hodos) či pravá filozofie a stává se "náboženstvím", kategorií blízkou a srozumitelnou latinskému kulturnímu okruhu.
