Nemohu nezačít Friedrichem Nietzschem. Co má společného s výslovností přísloví? Zatímco jeho román Tak pravil Zarathustra má podtitul Kniha pro všechny a pro nikoho, moje sbírka veršů je jen pro všechny. Pro děti všeho věku a pro dospělé zrovna tak. Na zapomenuté významy slov by měli být zvědavi všichni zmínění. Mnozí o své zvědavosti ani neví. Oni všichni by si měli přečíst Jak se vysloví přísloví. Dostane se jim toho pravého ozřejmění. Není to "cesta do hlubin duše", je to cesta do hlubin slov, a to doslova. Navíc vykazuje vysoký koeficient záživnosti. Jak se vysloví přísloví je sbírka zbásněných pořekadel. Vyjdeme-li z odvážné, ale víceméně reálné teze, že každé slovo je vlastně homonymum, je třeba najít jeho nejzapomenutější význam. Ten bývá zpravidla v řeči zběžné, katedrové i básnické původní. Jenomže o tom nikdo neví. Bez původního smyslu je "postižené" slovo slovem jiným, leckdy nevystihujícím žádoucí sdělení. Představme si, že můj právě dokončovaný výklad je rozepsané přísloví. Kdy bych měl ten výklad vyložit, musel bych uvést, jak se "vysloví". Ve stylu a rytmu mnou vyslovovaných přísloví by výklad jejich výslovnosti zněl takto: Jak se vysloví přísloví? Příslovečně pojatá a jako taková, neskoupá na slova, sama sebou dojatá.
