Prózy v tomto čerstvém souboru spojuje několik témat. Ta mají podobu otázek: Chová se člověk ve vyhrocených situacích tak, aby byl sám sebou, anebo jde o to vytvořit o sobě působivý obraz? Nakolik se s někým setkáváme kvůli němu a nakolik kvůli sobě? Jak se postavit k tomu, že lidé a věci kolem odcházejí a totéž čeká i nás? Povídky spojují i motivy hudby, stejně jako brněnské lokace. A spojuje je i atmosféra - posmutnělá, nostalgická, bilanční. Jsou to texty z životní fáze, kdy už se ví, že je pozdě. A jak to u Ludvíka Němce chodí, povídky jsou opět precizně vystavěné i napsané. Je patrné, proč tam každý motiv i každá věta jsou; prostě škola poctivého psaní.
