Co takhle začíst se do Krajiny Staříkovy mysli? Pomněnky tam rozpustile ševelí, vlnky zvedají svá číra do větru a vrba jim do toho statečně rapuje. A Stařík? Ten kráčí jako ve snu, lehkým krokem prohřívá si údy. Jde za světlem, to napoví mu kudy. A nad tím vším se dřevěný obloukový můstek v tmavé bordó s patrnou elegancí naklání nad jezírkem. Věřte mi, nejde to jinak, než galantně sejmout klobouk a vzdát hold té umírněné kráse.
