„Zazvonil zvonec a pohádky je konec.“ „Já ještě nechci spát! Chci ještě jednu pohádku!“ „Ale jdi ty! Víš, kolik je hodin?“ „Prosím! Ještě jednu. Poslední. Pěkně prosím!“ „Tak dobrá, když tak pěkně prosíš. Chtěla bys slyšet pohádku o víle?“ „Co je to víla?“ „Víla je stvoření čarokrásné, plaché a velmi, velmi křehké. Jediný tvůj pohled by jí ublížil. Pokud však vkročíš do jejího hvozdu s čistým srdcem a bystrou hlavou, zažiješ nevídané dobrodružství. Třeba jako Ervin, neohrožený princ z dalekých krajů, který se nebál vstoupit do tajemného lesa...“
