Křesťanská akademie v Praze, založená v roce 1875 za účelem podpory a rozvoje umění a vědy v křesťanském duchu, naplnila své cíle vrchovatou měrou. Na poli drobného církevního umění, tedy uměleckořemeslných prací pro liturgii, se stala již krátce po svém založení významným hráčem na domácím trhu s liturgickými nádobami, oděvy a předměty. Akademie přišla s konceptem výroby, který reagoval na neuspokojivou tovární produkci 19. století za nízké ceny, ovšem bez nároků na vyšší kvalitu. Křesťanská akademie své výrobky naopak postavila na hodnotných uměleckých návrzích členů spolku, ale též celé řady dalších významných osobností: architektů Antonína V. Barvitia, Josefa Mockera nebo později Kamila Hilberta a Josefa Fanty nebo malířů Františka Sequense a Karla Ludvíka Klusáčka. Nemenší důraz kladla také na kvalitní řemeslné zpracování, které zaručovala vlastní dílna na šití a vyšívání a také spolupráce s pražskými zlatnickými dílnami. Akademie se úspěšně transformovala v nově nastalých podmínkách po založení Československa a přežila oba světové válečné konflikty i ekonomické krize, osudným se jí stal až nástup komunistické vlády: v roce 1949 na ni byla uvalena nucená správa a v roce 1952 musela svou činnost ukončit.
