Schopnost přejít po roce 1918 z válečného režimu do mírové rekonstrukce a adekvátně reagovat na nastupující krize v meziválečném období ukazovala na odolnost mladého československého státu a společnosti, ale i na její soudržnost a schopnost najít konsensus ve společnosti navzdory krizové situaci. Krize a schopnost řešit ji na národní a institucionální úrovni je základním předpokladem státnosti a devízou daného státu, který se po zvládnutí těchto úkolů může zapojit do nadnárodních/ mezinárodních organizací zaměřených na zvládání mimořádných situací a jejich předcházení. Kolektiv autorů se soustředil především na společenské, správní, sociální a hospodářské reformy, změny státního zřízení, demokratizace, optimalizaci správy a překonávání problémů s nimi spojených.
