Legendy a pověsti dotvářejí podobu každého kraje. Nejinak je tomu u Šumavy, jejíž skrytá místa, hluboké lesy, rokle a strže jsou nezřídka opředeny množstvím záhad a tajemství. Tísnivé pocity, které dodnes cítíme na odlehlých místech v přicházejícím soumraku, možná mají svůj původ v hrozivých siluetách stromů či blízkosti zrádných močálů. Pověsti však nevyvolávají jen doteky neurčitého strachu vyvolaného přítomností zlých skřetů, vábivých vodních žínek, žhnoucího muže, neviditelných bojovníků či potměšilé čarodějné stařeny, obsahují i mravní ponaučení varující před chtivostí, lakotou a hamižností. Josef Rauvolf zachoval ve svém překladu krátkých pověstí a legend atmosféru dávných časů a tajemna. Řadu příběhů našel v různých německy vydávaných, převážně vlastivědných časopisech z přelomu století.
