Lesními bratry jsou nazýváni protikomunističtí partyzáni v pobaltských zemích. Jejich boj trval do první poloviny padesátých let. Sovětská vláda na něj odpovídala krvavým terorem: zátahy, potlačováním, tresty smrti vykonávanými na zadržených lesních bratrech. Mnohaleté pobyty v lágrech i deportace obyvatelstva sympatizujícího s partyzány byly v oněch dobách denním chlebem. Poté, co Litva, Lotyšsko a Estonsko obnovily na počátku devadesátých let 20. století svou nezávislost, nabyla oběť lesních bratrů charakter národního mýtu, který pomáhal znovu utvářet národní identitu jednotlivých zemí. Rafał Wnuk, odborník na antikomunistické podzemí střední a východní Evropy, odkrývá čtenářům tuto dosud neznámou kapitolu v dějinách pobaltských zemí a zachycuje lidi, kteří měli odvahu postavit se zlu.
