Eseje, v nichž se Hannah Arendtová táže po povaze svobody, autority a dějin, pojí motiv osudového přeryvu: přerušení západní filosofické tradice vyústilo v totality dvacátého století. Knihu publikovanou poprvé r. 1961 proto uvádí výrokem Reného Chara, francouzského básníka a člena odporu v době nacistické okupace Francie: „Naše dědictví nám nebylo odkázáno žádnou závětí.“ Citát, který se jako ozvěna nese osmi esejemi, poukazuje k obtížné pozici moderního člověka: mezi minulostí a budoucností se rozevřela propast, k jejíž přemostění nelze užít zděděné pojmy.
