Miroslav Horníček vypráví o svém padesát let trvajícím manželství, o ženách vůbec, a uvažuje i tom, jak asi tvořil Bůh ženu z Adamova žebra. Uvažuje také o tom, jak: Básník neumírá svým tělem, ale nezájmem čtenářů. Člověk, který vzpomíná, musí začít od sebe. Člověk píše to, co cítí, a ne to, co od něj druzí chtějí. Člověk snadno zapomene na vlastní chyby.
