Přestože je Česká republika považována za jednu z nejméně religiózních zemí světa, zkoumání náboženství se zde, počítáno počtem publikací, poměrně daří. Autoři knihy náboženství vnímají nikoli jako izolovaný fenomén, ale jako skutečnost vztahující se k dalším segmentům společnosti a kultury. V knize tak lze nalézt kapitoly o způsobech měření religiozity, o úspěšnosti předávání náboženství v současné rodině, o toleranci mezi věřícími, o religiozitě facebooku, o souvislosti náboženství a pohřebních rituálů, či o tom, zda je možné věřící považovat za šťastnější.
