Ještě dnes si mnozí lidé myslí, že naši předkové žili mravněji a zdravěji. Což není pravda, je to mýtus. Před několika stoletími se žilo jinak. Lidé více pili, dá se říci, že doslova chlastali. Píše o tom například Jakub Arbes a profesor Vladimír Vondráček. V českých dějinách 16. - 18. století měla kriminalita vzestupnou tendenci. Ovšem nešlo o nějaké naše specifikum. Podobné problémy měli i v jiných částech Evropy. V té době byly nejrozšířenější majetkové delikty, které tvořily u většiny soudů skoro polovinu jejich trestné agentury. Neúprosné ekonomické zákony přivedly mezi zloděje, loupežníky a pytláky zchudlé šlechtice a zejména řadu městských a venkovských lidí. Tito lidé neuměli jiným způsobem řešit snížení své životní úrovně a existenční nejistotu. K nim ovšem musíme připočítat i skupiny žijící na okraji společnosti, které téměř organizovaně kradly, loupily a pytlačily a úzce spoupracovaly s překupníky. Autor vybral třicet tři případů z východních Čech, o kterých si myslí, že jsou pro svou dobu typické a navíc se neskromně domnívá, že čtenáře nejen pobaví, ale i poučí.
