Kniha Nebezpečná blízkost je pozoruhodným pokusem o analýzu chování a jednání nezanedbatelné části české společnosti v období Protektorátu Čechy a Morava. Jako svůj hlavní zdroj informací si autor zvolil retribuční soudnictví, tzn. právní postih v letech 1946-1947 těch obyvatel Čech a Moravy, kteří se v době okupace dopustili nejrůznějších forem udavačství. Prostřednictvím stovek soudních protokolů autor detailně zkoumá motivace (strach, obavy, snaha o osobní obohacení, zášť, nenávist) udavačů, jejichž činy ve svých důsledcích dalekosáhle poznamenaly rodinné, sousedské i přátelské vztahy v uzavřeném světě lokálních společenství. Spolu s tím ale Mrňka prostřednictvím udavačství rovněž analyzuje dobové reflexe a prožívání války ve světě nižších sociálních vrstev. Druhou, neméně závažnou rovinu jeho knihy reprezentuje zamyšlení se nad podobou retribučního soudnictví, jehož nejvýraznějším projevem bylo ukládání velmi tvrdých trestů, jež se svou přísností vyrovnávaly nacistickému soudnictví (a někdy ho dokonce překračovaly). Kniha Nebezpečná blízkost tak v mnoha ohledech ozřejmuje prozatím spíše neznámou podobu života mnoha obyčejných mužů a žen v Čechách a na Moravě v mezních historických i lidských okamžicích. Kniha vychází s podporou Německého historického ústavu ve Varšavě
