Být či nebýt? Mám přivést na tento svět a do této nejasné doby své děti? Ti, kdo si pokládají tyto otázky a nechtějí jednat pouze tak, jak se od nich obecně očekává, bývají svým okolím často ostrakizováni. A přitom uvažujeme-li o těchto věcech čistě racionálně, zjistíme, jsme-li zodpovědní vůči svým potenciálním potomkům, že tato volba není vůbec jednoduchá. Jihoafrický filozof David Benatar ve své knize například obhajuje jasné antinatalistické stanovisko, tedy že mít děti je vždy špatně.Každý z nás tím, že se narodil, utrpěl. Toto utrpení není zanedbatelné, neboť kvalita i toho nejlepšího života je velice bídná – a značně bídnější, než si většina lidí přiznává. I když je pochopitelně příliš pozdě zabránit své vlastní existenci, není pozdě zabránit existenci dalších lidí v budoucnosti. Plodit nové lidi se v této době zdá morálně problematické. Ti, kdo neexistují, totiž nemohou zakoušet žádnou deprivaci. Příchodem na svět utrpíme vážnou újmu, která by nás bývala nepostihla, kdybychom se byli nenarodili.Vzhledem k hlubokému odporu vůči názorům, které kniha obhajuje, se nedá očekávat, že by racionální argumenty měly nějaký vliv na plození dětí. Plození pokračuje a zřejmě přese vše bude pokračovat dál… Existuje nějaký způsob, jak lidskou arogancí a nadutostí otřást v samotných základech?
