Meziválečné Československo je známé jako země vstřícná k uprchlíkům utíkajícím před nacistickým pronásledováním. Nejisté útočiště ukazuje komplikovanější obraz první republiky. Místo kulturních a politických elit staví do popředí běžné uprchlíky, jejichž postavení bylo složitější i s ohledem na to, jak se vztah k uprchlíkům ze strany úřadů i pomocných organizací proměňoval v čase. Mnozí žili v nejistotě, zda jim bude povolen další pobyt a z čeho budou příští týden žít. Kniha analyzuje dvojznačný přístup československých úřadů - toleranci elit na straně jedné a podmíněný či dočasný pobyt pro ostatní na straně druhé - a přibližuje nezištnou a těžkou práci pomocných organizací i schopnost občanské společnosti mobilizovat se ve prospěch potřebných.
