Po měsíci bylo jasno: Jsem v tom. Nijak mě to nerozhodilo. Už jsem s tím počítala. Ale jedno - podle mne zásadního - se změnilo: Bude to moje dítě. Já ho odnosím, já ho v bolestech porodím, já ho uvedu v prvních krůčcích do života. Ohlídám si to a nedám na ně dopustit. A manžel? Bude-li chtít, může mi v tom pomáhat. A otec? Toho ať raději vezmou všichni čerti!
