Monografie představuje teorii nezákonného důkazu v civilním soudním řízení de lege lata.Autor postupuje od obecných teoretických otázek až po praktickou práci s nezákonným důkazem. Analyzuje zahraniční teorie nezákonného důkazu a klasifikuje nezákonné důkazy do typových skupin. Ke každé skupině přiřazuje odpovídající metodu práce s nezákonným důkazem. Podstatné závěry či otázky demonstruje na konkrétních praktických příkladech.Samostatná pasáž je věnována zřejmě nejvýznamnějšímu případu nezákonně pořízených audiovizuálních záznamů a fotografií.
