Jestliže si ve své předešlé básnické skladbě Přemalovat pot (2023), pojednávající o úmrtí otce, Jan Sojka před čtenářem sdírá kůži, pak v poemě Noční údy lamp si rovnou otevírá tepny. Srovnat se sám se sebou a čelit svým selháním je úkol neúprosný - sebe sama nelze obelhat. Odhalení je naprosté. Upřímné, zároveň ironické. Ironicky upřímné. Kdy jindy, když ne teď, když oprátka padesátky svírá krk.
