Čtvrtá část Herderových "Křesťanských spisů" (1794-1798) představuje jedno z nejlepších shrnutí jeho náboženského myšlení. Ačkoli Herder v mezinárodním měřítku proslul zejména jako literát a filosof, jeho humanistické pojetí kultury bylo fundováno jeho myšlením theologickým. Právě ono umožňovalo jeho hodnotový univerzalismus, a zároveň dějinný pluralismus. Herderova pozice spočívá v syntéze osvícené racionality, lutherské reformace a nejstarší křesťanské tradice. Na první pohled poutá vstřícností vůči oblastem, jež byly z "pravé víry" tradičně vylučovány. "Duch Boží" je podle Herdera "duchem svobody, dobromyslné činnosti a lásky", "sjednotitelem národů" a "duchem nesmrtelné naděje". Křesťanství pro Herdera znamená "svobodu a radost", jeho duch pak "lásku a pravdu".
