Günther Anders ve svém eseji pojmenovává novou podobu studu: stud před vlastními výtvory, před dokonalostí strojů, které nás přerůstají. Moderní člověk už není pyšným Prometheem, ale bytostí, která se cítí méněcenná vůči tomu, co sama vytvořila. Stydí se za své tělo, svou nedokonalost, svou jedinečnost i smrtelnost. Esej není jen kritikou technické civilizace, ale i filozofií studu, identity a lidské důstojnosti. Své pojetí techniky formuluje prostřednictvím deníkových zápisů, v nichž zaznamenává každodenní zkušenosti člověka v technickém světě. Vymaňovat se z žargonu akademické disciplíny bylo pro něho součástí filozofického výkonu. "Nic není pro filozofa tak nepostradatelné jako odstup od filozofie," napsal ve svém eseji o popularizaci filozofie. Esej O prometheovském studu Günthera Anderse s doslovem Konrada Paula Liessmanna vychází jako druhý svazek v rámci řady Svár, kterou vede Tereza Matějčková. Řada svár představuje filozofii, která není sevřena akademickým žánrem.
