Druhá básnická sbírka petyi stach zachycuje prožitky spojené s transgender coming outem a vnitřní i sociální tranzicí. Zachycuje cestu od uzavřené samoty k euforii z autentického projevení sebe sama, ke queer joy spojené se sebepřijetím, s pospolitostí komunity i se systémovým odporem. Přestože jde o cestu postupného otevírání, neustále se na ní objevují zvnitřnělé pochybnosti, rozporuplné pocity, strachy, frustrace, vztek a společenské bariéry. Přes to všechno ale napříč sbírkou prochází naděje v lásku, blízkost a lepší světy, které jsou možné. Vnitřní osvobození nakonec odráží i samotný jazyk, který se z úzkostné strohosti uvolňuje, stává se jasnějším, rozbujelejším a hravějším.
