Pohádky z dob, kdy les byl ještě lesem, kdy vysoké smrky spolu s mechy u svých kořenů zadržovaly vláhu a v houštinách tam vzduch nezaměnitelně voněl po houbách. V takových místech se dařilo nejen lesním tvorům, ale i lesním pohádkám. A právě tyto pohádky, ve kterých ožívají stromy, houby, květiny, kameny, tma, světlo i stín, vody i ledy, sněhy i plameny, jsou o to zajímavější, že je provázejí fotografické ilustrace z přírody od samotné autorky textů.
